Námětem dokumentárního filmu je útěk z vyhlazovacího tábora, který se odehrál v dubnu 1944. Zpráva dvou uprchlých Čechoslováků, Rudolfa Vrby a Alfreda Wetzlera, dvou slovenských židů, nenalezla u spojenců patřičnou odezvu a masová vražda pokračovala. Jejich informace mohly přispět k zastavení deportací maďarských židů. Uprchlíci se po třech týdnech dostali do Židovské obce v Žilině. Tam na ně čekal šok: nevěřili jim. Nakonec Vrba a Wetzler napsali zprávu o 32 stranách, která se dostala do Vatikánu k papeži, prezidentu Rooseveltovi, premiéru Churchillovi a novinářům. V květnu o Osvětimi i zprávě informovala britská BBC, v červnu New York Times. Ale přišel další šok. Nic se nestalo. Spojenci nepodnikli nic, aby deportace zastavili. Tady příběh uprchlíků nekončí, naopak, přechází do dalšího, jemuž se začalo říkat „spiknutí ticha“. S důsledky tehdejší politiky nesoucími se skrze současnost do budoucna, ve formě popírání holokaustu…
Na pozadí útěku a třídenního výslechu uprchlíků se pokusíme odpovědět na otázky, proč zpráva neměla takový ohlas, jaký bychom při luxusu historického odstupu a vědomí toho, co víme dnes, očekávali, a proč byla reakce spojenců tak opožděná a zdánlivě málo efektivní. S pomocí historiků rovněž prozkoumáme, co je na příběhu útěku Vrby a Wetzlera, jak je dnes podáván, skutečností a co dramatickou licencí, která obrací skutečné role obou mužů. (A-Company CZ)

Režie

Režisér

Hrají